co zvážit před pořízením německýho ovčáka

Tento pes je společenský a aktivní, bude se schutí účastnit výcviku, kdykoli vás bude doprovázet na procházce a s nezdolnou enrgii si s vámi hrát. Pokud jste se rozhodli zodpovědně připravte se i na méně příjemné stránky chovu.
Na prvním místě je finanční stránka, nejen koupě psa ale i jídlo a péče vás bude stát peníze. Nemluvě za ivestici pro veterináře, pravidelné očkování, odčervení a v nejhoršim když vašeho psa potká nějaký úraz. Pokud vás ani toto neodradí od pořízení německého ovčáka a budete mu věnovat dostatečnou péči, budete mít zdravého, odolného a taky šťastného psa.
Dalším bodem je časová náročnost. Německý ovčák potřebuje minimálně hodinu a půl denně být venku a to při jakémkoliv počasí, pořádně se proběhnout, při chovu v bytě se musí počítat že ztrácí srst celoročně a to znamená taky práci navíc.

Pes nebo fena?
Výběr mezi fenou a psem je důležitý. Fena zpravidla dvarát do roka hárá. Během tohoto období které trvá tři týdny, se objevý krvavý výtok. Dalším rozdílem je močení, fena močí v sedě jednou až dvakrát během procházky, psi nejraději značkují všechny stojící předměty. Psi německého ovčáka jsou většinou dominantnější, samostatnější a samozřejmě větší a těžší než fena. Kombinace psa s fenou nebývají problematické, ovšem u dvou psů hrozí riziko že budou mezi sebou bojovat o postavení ve smečce a v rodině.

všestranný pes

Neexistuje všestranější plemeno, než je německý ovčák....tito psi se používají jako slepečtí, hlídací, obranářští, záchranářštá a stopařští psi a v menší míře i jako psi ovčáčtí. Rasa německého ovčáka vyniká i v oblasti psích sportů, jsou obratní, vhodní k fly-ballu, poslušnosti a výcviku. Jsou od přírody obdařeni dobrým čichem a výdrží, nadprůměrnou inteligencí, rychlou reaktivitou, velkou vůlí vyhovět a mimořádnou všímavostí. Německý ovčák je velice vyrovnaný pes s dobromyslnou povahou.

Německý ovčák je spíše pes pro jednotlivce, tato rasa víc tíhne k osobě která ho vychovává a cvičí, takovou osobu poslouchá a bezmezně mu důvěřuje. Dobře vedený ovčák ovšem poslechne i ostatní členy rodiny, bude je bránit a na situce, které vyhodnotí jako ohrožující se zachová jako pravý hlídač. Němečtí ovčáci se rádi účastní dění v rodině, pokud ho ovšem chcete mít ve venkovním kotci, což neni problém díky jeho vodoodpuzující srsti, musíte se postarat aby měl dostatek aktivity, péče a pozornosti. Dobře socializovaný německý ovčák si bez problémů rozumí se všemy zvířaty.

Tento pes potřebuje ke svému spokojenému životu mnoho pohybu a aktivit, nemá sklon vzdalovat se při procházkách od vás, ale pro jistotu to praktikujte až vás bude poslouchat. Pro německýho ovčáka je přirozenej klus, proto tito psi rádi běhají vedle kola.....vydrží běžet dlouhé kilometry bez známek únavy. Proto toto plemeno neni vhodé pro neaktivní lidi, nehodí se do domácnosti kde s nim třikrát denně někdo půjde ven. Německý ovčák se sice přizpůsobí všem podmínkám, ale může z nudy a nedostatku aktivit zlobit.

pořízení psa

Před tím než si člověk pořídí psa, musí si uvědomit, že to je běh na dlouhou trať. Pes není hračka a má své potřeby a svou povahu. Není to o tom, jen si psa pořídit a mít ho doma, ale je to o tom, mít na něj čas, vychovat ho, navštěvovat veterináře atd..Hodně lidí si pořizuje psa a neuvědomí si že mu bude dělat společníka 12 - 15 let a pak je strkaj do útulků,protože na ně nemají čas, náladu, a to si podle mě psi nezaslouží. Pořídit si psa je stejná zodpovědnost jako dítě....vychovat ho k poslušnosti, hygienickým návykům, společenskému chování, socializovat ho...pes je věrným členem rodiny a slušně vychovanej pes je k nezaplacení...
Ještě než si psa pořídit, je nejlepší si zjistit vše dostupné o rase kterou chceme mít doma. Každý pes, každá rasa má své určité požadavky na krmení, pohyb a náročnost. Pokud chcete psa k dítěti, ke hlídání či k jiným činnostem bylo by lepší vyslechnout radu kynologa, který v tom poradí a vyzná se ve psech. Rozhodně není nejlepší říct si tenhle pes se mi líbí tak si ho pořídím do garsonky...je důležité vědět zda chci fenu nebo psa.

vznik rasy německého ovčáka

V 19.století existovalo v Německu velké množství druhů ovčáckých psů. Tihle psi byli zabarveni černě, hnědošedě a bíle. Odlišná byla taky struktura srsti, její délka i postavení uší. Proto se nedalo tehdy mluvit o jednotné rase.A právě ustanovení osobitého, typově ustáleného plemene něměckého ovčáka se stalo cílem rytmistra a kynologa Maxe von Stephanitze. V roce 1899 založil spolek Verein für Schäferhunde a stanovil plemenný standart. V roce 1900 byla založena plemenná kniha pro německého ovčáka v Německu. Jako první byl do knihy zapsán von Stephanitzův krátkosrstý pes s vlkošedým zabarvením, se jménem Horand von Grafrath....
Od toho okamžiku se každý rok v Německu konala výstava, na které byli chovní psi porovnáváni se standartem německého ovčáka. Od vítězů nebyl vyžadován jen zevnějšek, ale i pracovní schopnosti psa. Nejlepší dostali titul¨sieger¨ a ¨siegerin¨.
Výstavy Siegershow se konají v Německu dodnes, ale pravidla se trochu změnila od roku 1900. Například tehdy nevadilo, jestli je pes hrubosrstý či dlouhosrstý, mohl mít bílé skvrny i jednotlivé bílé zabarvení, ale dnes jsou to vyřazující vady.

vlčí smečka

Členově smečky jsou povinni projevovat svému vůdci různým zbůsobem svou úctu. Podřízený samec musí svému vůdci olíznout při setkání špičku tlamy. Je zajmavé že ochočení vlci a psi se podobně chovají vůči člověku. Není to tedy projev radosti - jak si lidé mylně myslí - jestliže pes při setkání se svým pánem skáče mu až k obličeji a pokouší se dotknout šenichem jeho úst. Naznačuje mu tím jen svou podřízenost. Stejně to dělají i vlci.
Vlci však nemají tolik zvukových vyjadřovacích možností jako psi. V přírodě je skoro neslyšíme. Jen v době páření hlasitě vyjí. Bývá to v zimě, nejčastěji v únoru. Po třiašedesáti dnech vrhá vlčice v teplé noře čtyři až šest, někdy devět slepých vlčat. V prvních dnech se matka od vlčat nevzdaluje ani na chvíli. Samec jí přináší potravu. Po deseti dnech se vlčatům otvírají oči , ale ještě dlouho po tom je matka chrání a zahřívá. Teprve když už mláďatům nestačí mateřské mléko, vycházejí se samcem na lov. Zpočátku krmí rodiče vlčata vyvrženou, částečně strávenou potravou, později jim nosí kusy masa a kosti.

rozšíření vlka

Vlk je jedním z nejpronásledovanějších savců na světě, tudíš je jeho rozmístění ostrůvkovité. Žije na Aljašce, v Kanadě, zbytcích USA. V Evropě v severní Skandinavii, Finsku, v Pyrenejích, Karpatech a částečně v Rusku. Nejvíc vlků žije v horách balkánských států a Kazachstánu. U nás se vyskytuje pár vlků pouze v Beskydech, kam se zatoulali ze Slovenska. Dnes žije pouze v hlubokých lesích a do blízkostí lidských obydlí proniká málokdy a jen za tuhých zim.

vlci

Vlci patří k největším psovitým šelmám. Na předních nohou mají pouze čtyři prsty, protože palec je zakrnělý. Na zadních nohou mají pět prstů. Prsty jsou vybaveny silnými, tupými a nevtažitelnými drápy. V tlamě mají dvaačtyřicet zubů, špičáky a trháky mají velice dobře vyvinuty a stoličky mají široké korunky.

Vlk obývá velkou část Evropy, Asie a Severní Ameriky. Vlci slovenští jsou šedohnědí, severští tundroví vlci mají krásně bělavě šedou srst a stepní vlci mají až rezavý nádech a nápadně vysoké nohy. Největší vlci žijí na Sibiři a v Kanadě. Velikostí a tvarem těla připomíná vlk vlčáka. I s ocasem bývá více než půldruhého metru dlouhý a váží 40 až 50 kg.

Vlčí hlava je vždy mohutnější než hlava vlčáka. Ocas nosí vlk svěšený k zemi, nemá ji tedy jako pes při chůzi zvednutou. Hrudník vlka je ze stran smáčklý a v průřezu oválný, kdežto u psa je hrudník kulatý. Lokty má vlk oproti psu stočeny dovnitř. O životě vlka se šíří mnoho lží a mýtů. Rozhodně jsou přehnaná tvrzení, že vlk je člověku nesmírně nebezpečný.

Vlci jsou šelmy velmi společenské a ve volné přírodě žijí ve smečkách. V létě tvoří smečku pouze rodinní příslušníci, ale v zimě se spojuje několik rodin do větší smečky. Vůdcem smečky bývá nejsilnější samec, který si tuto pozici musí tvrdě vybojovat. Často se samci mezi sebou rvou tak zuřivě, že to některý z nich zaplatí životem.

plnění snu

Každý člověk považuje za štěstí něco jinýho....pro někoho to jsou peníze, láska, být s přáteli. Pro mě to je být se psy a čím víc jich je tím líp. Za poslední měsíc a něco se mi plní sen a ten kdo neví co je vztah ke zvířatům v životě nepochopí o čem píšu a budou mě považovat za blázna, ale ten kdo ví dá mi za pravdu (snad :-) ) Zajímavý na tom všem je fakt, že čím víc jsem se psy tím víc je potřebuju k životu. Svýho psa mít bohužel nemohu, bydlíme s rodiči v paneláku a tam by pes trpěl, proto jsem vděčnej za šanci že mohu dojíždět a zároven se učit u člověka který psům a všemu tomu rozumí......Mám šanci se to vše naučit, pochopit a získat zkušenosti pro svou budoucí chovnou stanici.
Jako začínající psovod se začínám pohybovat po častých akcích a poznávám lidi jako já, ale starší a všichni jsou moc fajn, je to jako rodina, mezi sebou se víceméně znají a komunikují, je to fajn být mezi nima. Narovinu, být psovodem neni jen tak, takovej člověk musí mít k těm psům vztah, naučit se jejich řeči a potřebám, ne jen machrovat já mám psa na vodítku a křičim na něj, ale psa vést správně, mluvit na něj, pochválit ho a sledovat jaké vysílá signály. Je to celé o zodpovědnosti, radosti, pochopení. Nedávno mě jedna chovatelka dokonce přivítala v ´´klubu nešťastných bláznů´´ vysvětlila mi proč a to chápu.....je to cesta kde jde stranou osobní pohodlí, partner/ka, kamarádi a je to pravda, mám mnohem míň času na vše, ale rozhodně nelituju, jsem sám a kamarádi chápou že nejsem s nima tak často. V tomle případě, se musí najít partnerka stejně praštěná do psů, nebo natolik tolerantní a chápavá....takže vim že pravděpodobně zůstanu sám.....ale na co si stěžovat, člověk proto co dělá a má rád udělá cokoli.